V posledním týdnu jsem poznala tolik nových lidí, jako snad za celý rok ne. A poznala jsem takové lidi, se kterými mi je dobře. Možná je to také tím, že jsem ten týden s nimi byla, odříznutá od signálu, a pomáhala jsem lidem v pohraničních oblastech s prací na jejich domovech. Byl to skvělý zážitek.
Rozdávala jsem radost. Nebo jsem se o to aspoň pokoušela.. Často to byli lidé staří, kteří si nemají s kým popovídat, a tak to nebylo jen o tvrdé práci, ale taky o povídání. A to bylo mnohdy asi mnohem důležitější.
A také jsem poznala, že existuje opravdu hodně dobrých lidí. Jen si ti lidé třeba nechtějí ostatní moc pustit k tělu, protože už byli mnohokrát zranění a zrazení, tak jsou opatrnější. Ale když jim někdo nabídne pomoc a zjistí se, že to je poctivá pomoc, najednou se jim otevřou a jsou schopni přijímat.
A dávat. Často nám dávali tolik, že jsem nechápala, kde toho tolik vzali. Nemyslím peníze. Pořád nám nabízeli něco k jídlu, pití, nabízeli nám zkušenosti, příběhy ze života. A to bylo krásné.
Možná vám připadám vážně hodně naivní. Samozřejmě, každý člověk má svoje chyby. Ale takto jsem ty lidi poznala a tak mi přijde, že má každý v sobě nějaké dobro skryté. Každý má dobrou duši, jen je častokrát tak zahrabaná ve špatných věcech, že to dobro už bohužel není vidět.
Krásný článek. Už se těším na další!
OdpovědětVymazat:)
OdpovědětVymazat