Per aspera ad astra

Už jsem vysokoškolák a mám z toho fakt příšernou radost. Zase někam patřit, poznávat nové lidi... A hlavně! Dělat to, co vás baví tak hrozně moc, že i když jste za posledních 5 dní prázdnin prospali tak malinko hodin, vstaneme před 5. hodinou ranní, abyste jeli na cvičení a přednášky, a vlastně vám to ani tolik (vůbec) nevadí, protože jste z toho, co se učíte, tak nesmírně nadšení.!

Tak moc mě věci nebavily už hodně dlouho. Navíc se člověk může stát díky tomu novému prostředí trošku jiným, docela novým člověkem! Přece jen vás to, co se naučíte nového, koho poznáte a s kým se spřátelíte, zase znovu ovlivní. A zase máte šanci být lepší, lepší než před rokem, lepší než včera, lepší než ráno...

Přece jen se člověk může zdokonalovat, a stejně nikdy nedosáhne toho ideálu, nějakého "superčlověka". Tím vás rozhodně nechci odrazovat, jen chci říct, že se vždy dá jít o kousek výš, dál, přibližovat se ke hvězdám... Ale ty jsou pořád tak hrozně daleko, že se jich vlastně stejně nikdy nemůžeme dotknout...

A tak... Zkusme být lepšími!