Dneska jsem si jen tak sedla na zahradu. Asi tak za půl hodiny jsem našla 5 čtyřlístků... Sice nevěřím na pověry, ale je docela hezké, když člověk najde něco tak "speciálního"... Možná se i on sám pak cítí tak trochu speciálně.
Sice je to vlastně genetická vada, ale dává tolik radosti.
Když najdu nějaký čtyřlístek, ráda ho někomu dám. Myslím vždycky na to, jakou jim to udělá radost.. Sama si připadám jako takový "rozdavač radosti" a jsem vždycky hrozně ráda, když mi někdo řekne, že jsem mu zlepšila náladu (i bez čtyřlístku :)).
Možná je to tím, že bych často taky chtěla a potřebovala někoho, kdo by mi udělal radost... "Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě," mi hned vyplynulo na mysl.
A tak, jestli si tohle přečtete, slibte mi něco.
Udělejte dneska alespoň jednomu člověku radost. Stačí, když se na něj usmějete... Může to být někdo, koho máte rádi, ale i někdo úplně cizí. Ať ví, že není na světě úplně sám.
Staňte se ne profesionálním hledačem, ale dárcem štěstí. :)
Založila jsem si blog. Ještě nevím, co do něj budu psát, ještě nevím, koho tím chci oslovit (a jestli vůbec někoho chci oslovovat), ještě nevím, jestli mě vůbec někdo bude číst, ale vím, že to ve mně je. Už dlouho jsem to chtěla udělat! Třeba se najde někdo, kdo je stejný jako já, má podobné zájmy a vlastnosti...
Jmenuji se Bára. Je mi právě 18 let, 11 měsíců a 7 dní a asi tak 29 hodin (takže vlastně 8 dní, matika, haha) a nedávno jsem - naštěstí celkem úspěšně - zakončila střední školu. Takže teď vlastně nemám co dělat.
Miluju hudbu a vše s ní spojené. Můj celý život se okolo ní točí, tak nevím, proč jsem si v posledních třech letech myslela, že chci hrozně moc jít na medicínu. Když jsem si v únoru podávala přihlášky na vysoké školy, tak jsem samozřejmě hned odeslala na všechny 3 lékařské fakulty v Praze.
Ale pak mě napadlo: Co když to vlastně nevyjde? Budeš rok bez ničeho?
A tak jsem si podala přihlášku ještě na pedagogickou fakultu. Obor hudebka - angličtina.
Hodně z vás si asi pomyslí, že peďák je záchrana pro kdekoho a že je to docela na druhé straně "spektra" než medicína, ale já k tomu měla i tak docela důvod.
1.) Oba moji rodiče jsou učitelé. To už o něčem vypovídá.
2.) No, ta hudebka. To celkem sedí, když už asi tak 12 let hraju na klavír, o trochu méně na příčnou flétnu a zpívám od chvilky, co jsem se naučila mluvit.
3.) Joo, angličtinu mám taky ráda. A to jako HODNĚ ráda. :)
A taky docela ráda píšu. Mamka říká, že mám trochu básnický (a "psací") střevo, a tak když je potřeba někdy v rodině něco napsat (naposledy třeba životopis mého dědečka), je to hned můj úkol.
A fotím! Když někde jsem, i když jsem doma. Stačí mít v ruce telefon a vyfotím všechno, co se dá... Někdy s tím mají lidi trochu problém :D
A mám raději klávesnici nastavenou na QWERTY, i když jsem v Česku. Jsem tak trochu rebel.
